Virtuální procesor je znázornění fyzického procesoru operačnímu systému logické části, která používá sdílenou společnou oblast procesorů. Téma vysvětluje, jak nastavit minimální, požadovaný a maximální počet procesních jednotek a virtuálních procesorů, aby bylo dosaženo optimálního výkonu logické části.
Když instalujete a používáte operační systém na serveru, který není rozdělen na logické části, stanoví operační systém počet operací, které je schopen provádět současně, podle počtu procesorů na serveru. Pokud například nainstalujete operační systém na server s osmi procesory, z nichž každý je schopen provádět dvě operace současně, může operační systém provádět v tentýž okamžik 16 operací. Stejně tak při instalaci a používání operačního systému v logické části, která používá vyhrazené procesory, stanoví operační systém počet operací, které může provádět současně, podle počtu vyhrazených procesorů přiřazených této logické části. V obou těchto případech je pro operační systém jednoduché stanovit, kolik operací může současně provádět.
Pokud však nainstalujete a používáte operační systém v logické části, která používá sdílenou společnou oblast procesorů, není operační systém schopen z dílčího počtu procesních jednotek přiřazených této logické části určit celkový počet operací, které lze v jeden okamžik provádět. Firmware serveru musí v takovém případě operačnímu systému znázornit dostupný výkon zpracování ve formě celkového počtu procesorů. Tím operačnímu systému umožní určit počet souběžných operací, které může provádět. Virtuální procesor je znázornění fyzického procesoru operačnímu systému logické části, která používá sdílenou společnou oblast procesorů.
Firmware serveru rozděluje procesní jednotky mezi virtuální procesory přiřazené jedné logické části rovnoměrně. Pokud má například určitá logická část přiřazeny dva virtuální procesory a 1,80 procesní jednotky, zátěž každého procesoru má k dispozici 0,90 procesní jednotky.
Počet procesních jednotek na každý virtuální procesor je omezen. Minimální počet procesních jednotek na jeden virtuální procesor závisí na daném modelu. Maximální počet procesních jednotek na jeden virtuální procesor je vždy 1,00. To znamená, že logická část nemůže používat více procesních jednotek, než kolik virtuálních procesorů je jí přiděleno, a to ani v případě, že jde o logickou část bez omezení.
Logická část má nejlepší výkon, pokud se počet virtuálních procesorů úzce blíží počtu procesních jednotek, které má logická část k dispozici. To umožňuje operačnímu systému efektivně řídit pracovní zátěž v logické části. Za určitých podmínek je možné mírně zlepšit výkon systému tím, že zvýšíte počet virtuálních procesorů. Pokud zvýšíte pouze počet virtuálních procesorů, zvýšíte počet operací, které mohou být prováděny souběžně. Pokud však zvýšíte pouze počet virtuálních procesorů a nikoli též počet procesních jednotek, rychlost jednotlivých operací se tím sníží. Když je totiž výkon zpracování rozdělen mezi mnoho virtuálních procesorů, není operační systém schopen rozdělovat jej mezi jednotlivé procesy.
Různé nástroje pro rozdělování na logické části přiřazují virtuální procesory logickým částem různě. Další informace o přiřazování virtuálních procesorů konkrétním nástrojem pro rozdělování na logické části naleznete v tématu Nástroje pro rozdělování na logické části.
Obslužné programy operačních systémů a programy monitorující výkon zobrazují virtuální procesory stejným způsobem, jakým by operační systémy zobrazovaly fyzické procesory. Jednotlivé operační systémy mohou však zobrazovat informace o procesorech různě. Například každý fyzický procesor POWER5 může spouštět dva nezávislé segmenty zároveň. Pokud logická část používá sdílenou společnou oblast procesorů na serveru, který používá procesor POWER5, může i každý virtuální procesor spouštět dva nezávislé segmenty současně. Obslužné programy operačního systému AIX berou v úvahu nezávislé segmenty, to znamená, že pokud obslužný program operačního systému AIX říká, že máte dva procesory, pak máte dva nezávislé segmenty na jednom virtuálním procesoru. Naopak obslužné programy v systému i5/OS nezávislé segmenty nepočítají, to znamená, že pokud obslužný program operačního systému i5/OS říká, že máte dva procesory, pak máte dva virtuální procesory.