Úvod do problematiky logických částí

Toto téma podává přehled o účelu, postupech a nástrojích, které jsou k dispozici pro vytváření a správu logických částí na hardwaru IBM Systems a eServer .

Rozdělení na logické části umožňuje serveru pracovat tak, jako by se jednalo o dva či více samostatných serverů. Při rozdělení serveru na logické části rozdělujete prostředky na serveru do podmnožin nazývaných logické části. Jednotlivým logickým částem lze přiřazovat prostředky, jako jsou procesory, paměť a I/O zařízení. Do logické části můžete též instalovat software. Logická část tak funguje jako nezávislý logický sever, jenž obsahuje procesor paměť a I/O prostředky, které jsou této logické části přiřazeny. Příkladem softwaru, který lze nainstalovat, jsou operační systémy AIX, i5/OS a Linux nebo produkt Virtual I/O Server.

Logické části sdílejí některé systémové atributy, jako je sériové číslo a model systému a kód označení procesoru. Ostatní systémové atributy se mohou u jednotlivých logických částí lišit.

K rozdělení serveru na logické části je třeba použít příslušné nástroje. Typ nástroje použitého k rozdělení serveru závisí na modelu serveru, na operačním systému a na požadovaných funkcích, které by měl server plnit.

Výhody rozdělení na logické části

Konsolidace serverů
Rozdělením jednoho serveru na logické části můžete snížit počet serverů, které váš podnik potřebuje. Do jediného systému rozděleného na logické části je možné sloučit několik serverů. Tím se minimalizuje nutnost dalšího vybavení a zároveň i dalších nákladů na toto vybavení.
Sdílení prostředků
Hardwarové prostředky můžete snadno přesouvat z jedné logické části do jiné podle měnících se potřeb. Funkce, jako je například Micro-Partitioning, umožňují automatické sdílení procesorových prostředků logickými částmi, které využívají sdílenou společnou oblast zpracování. Jiné funkce, jako například dynamické rozdělení systému na logické části, umožňují ručně přesouvat prostředky mezi spuštěnými logickými částmi, aniž by bylo nutné je vypínat či restartovat.
Údržba nezávislých serverů
Vyhrazením určité části prostředků (disková paměťová jednotka, procesory, paměť a I/O zařízení) se dosáhne logické izolace softwaru. Jsou-li správně nakonfigurovány, vykazují logické části také určitou odolnost proti selhání hardwaru. Samostatné logické části umožňují od sebe oddělit dávkové a 5250 OLTP zatížení, které v neděleném systému nemusí vždy společně fungovat.
Vytvoření smíšeného provozního a testovacího prostředí
Na jediném serveru můžete kombinovat provozní i testovací prostředí. V provozní logické části se spouštějí hlavní podnikové aplikace, zatímco testovací logická část se používá k testování softwaru. Selhání v testovací logické části, jakkoli neplánované, nenaruší běžné podnikové operace.
Sloučení provozního a testovacího prostředí
Rozdělení na logické části umožňuje přidělit provozním a testovacím serverům samostatné logické části, a eliminuje tak nutnost nákupu dalšího hardwaru a softwaru. Po dokončení testování mohou být prostředky přidělené testovací logické části vráceny provozní logické části nebo tam, kde jsou potřeba. Vývoj a testování nových projektů může probíhat na témže hardwaru, na kterém budou tyto projekty nakonec provozovány.
Provoz integrovaných klastrů
Pomocí softwaru s vysokou dostupností je možné server rozdělený na logické části provozovat jako integrovaný klastr. Integrovaný klastr lze využít k ochraně serveru před většinou neplánovaných výpadků v logické části.

I když používání logických částí přináší mnoho výhod, je třeba zvážit následující skutečnosti, než se rozhodnete pro rozdělení systému na logické části.

Sdílení prostředků

I když každá logická část funguje jako nezávislý server, logické části mohou určité systémové prostředky navzájem sdílet. Tato schopnost sdílení prostředků mezi více logickými částmi umožňuje zvýšit využití prostředků na serveru a efektivně přesouvat tyto prostředky tam, kde je třeba. Níže uvedený přehled představuje některé ze způsobů sdílení prostředků logickými částmi. (V případě některých modelů serveru jsou uvedené funkce volbami, k nimž potřebujete aktivační kód.)

Podporované operační systémy a software

Operační systémy a software, které jsou podporovány na hardwaru IBM eServer, se liší podle produktové řady serverů. Tabulka uvádí přehled podporovaných operačních systémů a softwaru pro jednotlivé řady.

Tabulka 1. Operační systémy a software podporované v prostředí IBM Systems a eServer
  IBM eServer i5 IBM System p5 a eServer p5 IBM eServer OpenPower
AIX Ano Ano Ne
i5/OS Ano Ano Ne
Linux Ano Ano Ano
Virtual I/O Server Ano Ano Ano
Integrované prostředí Windows na serveru iSeries Ano Ano Ne
Integrované prostředí Linux na serveru iSeries Ano Ano Ne

Spravované systémy

Do spravovaného systému můžete nainstalovat jeden operační systém a používat tento spravovaný systém v konfiguraci nerozdělené na logické části. Nebo zde můžete naopak pomocí nástroje pro rozdělování na logické části, například konzole HMC (Hardware Management Console), vytvořit několik logických částí. Konzole HMC umožňuje správu logických částí ve spravovaném systému.

Konzole HMC může spravovat i několik spravovaných systémů.

Na tomto obrázku vidíte logické části systému u jednotlivých spravovaných systémů s operačními systémy nainstalovanými na diskových jednotkách fyzického serveru a rozšiřujících jednotkách. Konzole HMC je připojena současně k oběma spravovaným systémům a umožňuje správu obou těchto systémů z jednoho místa.


Send feedback | Rate this page