Plán systému je specifikace hardwaru a logických částí v jednom nebo několika systémech. Každý plán systému je uložen v souboru plánu systému. Soubor plánu systému můžete importovat na konzoli HMC a z tohoto souboru zavést (rozmístit) plán systému do systémů spravovaných touto konzolí HMC. Když zavádíte plán systému do spravovaného systému, vytvoří konzole HMC ve spravovaném systému logické části podle tohoto plánu. Podle toho, v jakém vzájemném stavu logické části v plánu systému jsou, můžete buď vytvořit všechny logické části obsažené v tomto plánu, nebo vybrat z plánu systému pouze ty části, které chcete vytvořit.
Pomocí nástroje SPT (System Planning Tool) můžete specifikovat a ověřit hardware a logické části pro spravovaný systém a pak specifikaci uložit do souboru plánu systému. Potom můžete soubor plánu systému importovat na konzoli HMC, která spravuje spravovaný systém a zavést plán do spravovaného systému. Jiná možnost je použít příkaz mksysplan v rozhraní příkazového řádku konzole HMC a vytvořit plán systému na základě konfigurace logických částí některého ze systémů, které jsou spravovány pomocí této konzole HMC. Tento soubor plánu systému lze potom použít k vytvoření identických konfigurací logických částí ve spravovaných systémech se stejným hardwarem. Další informace o vytváření souboru plánu systému na základě existující konfigurace logických částí najdete v manuálu na stránce týkající se příkazu mksysplan.
Plány systému slouží k vytváření logických částí v nových spravovaných systémech, které dosud nejsou rozděleny na logické části. Plán systému můžete zavádět i postupně, kdy v první fázi vytvoříte pouze některé logické části a zbytek vytvoříte až v následujících fázích. Plán systému však nelze do spravovaného systému zavést, pokud tento systém obsahuje logické části, které v nejsou v předvolené konfiguraci počítače (Machine Default Configuration). Rovněž v případě, že zavádíte plán systému po etapách a mezi jednotlivými etapami změníte v daném spravovaném systému alokace prostředků mezi logickými částmi, je třeba předejít problémům při ověřování v pozdějších etapách tím, že plán systému vytvoříte znovu, se změněnou alokací prostředků.
Abyste mohli plán systému použít k vytvoření logických částí, musí se soubor plánu systému nacházet na konzoli HMC, která spravuje systém, kam chcete tento plán systému zavést. Pokud se soubor plánu systému na konzoli HMC nenachází, je třeba tento soubor na konzoli HMC naimportovat. K importu tohoto souboru na konzoli HMC můžete použít některou z těchto metod:
Když je soubor na konzoli HMC naimportován, můžete zavést plán systému z tohoto souboru do systémů, které jsou spravovány touto konzolí HMC.
Soubor plánu systému používá příponu .sysplan.
Když zavádíte plán systému, konzole HMC jej ověří. Konzole HMC zavede plán systému do spravovaného systému, pouze pokud je úroveň schématu plánu systému konzolí HMC podporována, pokud je formát plánu systému platný a pokud hardware a každá existující logická část spravovaného systému projde procesem ověření.
Při ověřování hardwaru spravovaného systému porovnává konzole HMC navzájem následující informace z plánu systému s hardwarem, který má spravovaný systém k dispozici.
Hardware popsaný v plánu systému úspěšně projde ověřením, pokud odpovídá hardwaru uvedenému pro spravovaný systém. Hardware ve spravovaném systému může zahrnovat i prostředky, které v plánu systému uvedeny nejsou, avšak spravovaný systém musí obsahovat minimálně takový hardware, který je uveden v plánu systému. Plán systému bude například uvádět server se dvěma procesory, 8 GB paměti a specifickým umístěním fyzických adaptérů IOA. Server, který má v systémové jednotce dva procesory, 16 GB paměti, odpovídající umístění fyzických adaptérů IOA a navíc má rozšiřující jednotku s dalšími fyzickými adaptéry IOA, ověřením systému úspěšně projde. Server, který obsahuje 4 GB paměti, by ověřením neprošel. Ověření plánu systému neprojde ani v případě, kdy plán systému bude uvádět jeden typ fyzického adaptéru IOA v určitém slotu, ale vlastní systémová jednotka bude mít v tomto slotu jiný typ fyzického adaptéru IOA. (Pokud však plán systému uvádí prázdný slot, ověřovací proces povolí, aby ve skutečném systému byl v tomto slotu libovolný fyzický adaptér IOA.) Konzole HMC neověřuje diskové jednotky připojené k fyzickým adaptérům IOA vůči diskovým jednotkám uvedeným v plánu systému. Musíte sami zajistit, aby diskové jednotky instalované ve spravovaném systému podporovaly vaši požadovanou konfiguraci logických částí. Interní sloty Tnn rovněž ověřením neprojdou.
Při ověřování existující logické části ověřuje konzole HMC následující skutečnosti. Ověření existující logické části není úspěšné, pokud selže libovolný z ověřovacích kroků. Každá existující logická část, která se nachází ve spravovaném systému, se musí objevit v plánu systému a musí zde odpovídat tomu, jak vypadá ve spravovaném systému.
Existuje-li například na serveru logická část, která má ID 1, konzole HMC hledá v plánu systému logickou část s ID 1. Pokud tato logická část existuje a má profil s názvem SUPPORT, konzole HMC zjišťuje u existující logické části, zda má také profil s názvem SUPPORT. Pokud ano, konzole HMC ověří, zda prostředky uvedené v profilu SUPPORT v plánu systému jsou i v profilu SUPPORT existující logické části.
Když konzole HMC ověří profily logické části, porovná v profilech následující prostředky:
Jestliže například profil logické části s názvem SUPPORT v plánu systému uvádí 2 GB paměti a profil SUPPORT existující logické části uvádí 3 GB paměti, je množství paměti platné. Pokud profil SUPPORT v plánu systému uvádí 4 GB paměti a profil SUPPORT existující logické části uvádí 3 GB paměti, je množství paměti neplatné. Je-li fyzický I/O slot P1 přiřazen profilu SUPPORT v plánu systému, ale nikoli profilu SUPPORT existující logické části, je přiřazení fyzického slotu neplatné. Pokud fyzický I/O slot P2 není přiřazen profilu SUPPORT v plánu systému, nezáleží na tom, zda je či není tento slot P2 přiřazen profilu SUPPORT existující logické části.
Konzole HMC rovněž neinstaluje do logických částí operační systém. Proto ani nemůže konfigurovat virtuální adaptéry IOA v rámci operačních systémů tak, aby logické části mohly poskytovat virtuální prostředky pro ukládání dat jiným logickým částem. Tyto úlohy je třeba provést po zavedení plánu systému ručně.